5. - 7.8. 2011

Tak, a je to tady. Po dlouhých týdnech pracovních maratonů sedím ve vlaku a je mi fajn.

Svištím si to směr Praha, kde se možná sejdem s Lišejníkem a pojedem do Davle. Budem vandrovat proti proudu Zlaté řeky do Kamenného Přívozu. Tam se koná již 17. Posázavský špaček.

Štěstí nám přálo a Pajda nám byl nakloněn. Sešli jsme se. V Davli jsme si dali držkovku v místní nádražní osvěžovně a vyrazili.

Kolem Zlaté řeky okolo Petrova, Pikovic a Medníku na Žampach. Moc pěkná procházka a parádní panorámata. Nedivím se, že tu trampové tak zakořenili.

A tak jsme došli do Kameňáku. V nádražní putyce bylo celkem pusto. Není divu, když nepršelo. Loni bylo přeplněno.

Vlezli jsme do lesa a hurá do Vlčí rokle a na Kanadu. Tam už bylo rušno. Poseděli jsme s kamarády a hajdy na kutě.

Ráno bylo supr. Rozhodli jsme se, že si zajdem nakoupit do Kameňáku. Nakoupili jsme a pak že půjdem kousek po proudu a cestou se vykoupem v řece. A tak jsme se kochali krásami Zlaté řeky jdouce po druhé straně než včera a nakonec jsme prošli kolem jezu v Žampachu a pokračovali dolů, dolů, několika osadami a ještě dál. Tam jsme se vyráchali v řece a pomalu šli zase zpět. Taky jsme, kromě kochání, koupání a koukání, komunikovali s místním osazenstvem. Jeden chatař – vodák na odpočinku -  nás pozval pod střechu, když zrovna dost pršelo. Trochu zavzpomínal na staré časy a dobře jsme pohovořili. Už jsme museli vyrazit, abychom stihli aspoň oheň, když už nám nedopadlo metání špačka.

I když jsme špačky neodpalovali, byli jsme spokojeni, neboť hlavním cílem jest se odreagovat od všeobecného shonu a žumpy života a nabrat sil a zregenerovat. A to je nejlepší v Přírodě se starým Pajdou. A když se k tomu sejde pár dobrých kamarádů, je vyhráno a myslím, že se nám baťůžek štěstí naplnil vrchovatě.

A tak jsme dorazili opět na Kanadu, kde už bylo hamburk kamarádů, kamarádek, kamarádčat a štěků. Dali jsme nějakó zobku a zjistili, že dojelo i dosti Drsnejch dědků – Matt, Hrošík s Ředitelkou, Komár a Zub. Spolu s Lišejníkem a mnou jsme byli asi nejpočetnější osada.

A tak jsme klábosili a najednou se zapaloval oheň. Krásně zahořel. Loni od pátku lilo a tak byl s ohněm problém, ale taky nakonec zaplápolal a bylo to fajn. A tak se rozdaly ceny za soutěže a kamarádi se střídali v hraní a zpěvu a byl to parádní oheň. Pak už se kamarádi pomalu ukládali k spánku, až nás zbylo jen pár a Čert Jabloneckej nám hrál tak pěkně, že někteří snad ani spát nešli. Já jsem vytuhl kolem půl čtvrté ráno. A to je co říct, když chodím spát se slepicema. Prostě Čert umíííí.

Ráno jsme s Lišejníkem a Seveřanem vyrazili na okolní fleky, lom a Modrého orla. Na vrchu je parádní vyhlídka. Pak ještě chvilku na Kanadě a hurá dolů. Svačinka v putyce a za chvilku jede vlak. Pomalu nás bylo míň a míň, až jsme se v Praze rozutekli. Zalomili jsme palce a těšili se na další shledání. Pedro z Kondora s Evou a mladým se mnou jeli až do České. Já jsem vyskočil a oni jeli dál na Brno. Dom jsem došel skoro o devíti večer.

A tak můžu říct, že 17. Posázavský špaček se velmi vydařil a všichni se rádi vrátíme zase za rok do lesů na Kanadu.

Děkuji Rosničce, Lišákovi, Myšce, Žabátkovi a ostatním za zorganizování Posázavského špačka.

Ahoj, někdy, někde.