Pátek:

Sebral jsem Medvěda a Lišejníka a vyrazili jsme – směr Mitrov. Matt se dostavil sám, protože zrovna pracuje v Tišnově.

Sešli jsme se v kaňonu řeky Bobrůvky, abychom společně s kamarády oslavili 50. výročí založení Tišnovských osad.

50 let je dlouhá doba. Pro trampskou osadu je to otázka celé generace. Přijeli kamarádi z Česka i Slovenska, ale taky z Evropy, Austrálie, USA, Kanady, Afriky a dalších koutů světa, kam je zahnal bývalý komunistický režim v naší vlasti. To svědčí o tom, že myšlenka trampingu je nejen  v ě č n á , ale díky odvážným a rozhodným kamarádům je c e l o s v ě t o v á .

A tak jsme zpívali a tlachali dlouho do noci a na různých místech tohoto malebného, podmitrovského  údolí, kde řeka Bobrůvka zpívá svou píseň věků.

Sobota:

Sobotní ráno bylo přívětivé. Slunce svítilo, ptáci řvali, vše jak má být. Prošli jsme se po okolí, vyšplhali na Mitrov a prohlédli stan Trampského muzea a než se jeden nadál, byl tu večer.

V 19:30 zapálili kamarádi z Tišnovských osad svůj 50. výroční oheň. Obrovská hranice hořela až do rána. Soutěžilo se a hrálo, zpívalo a tlachalo, a bylo nám fajn. A bylo nás 450 – 480. Vono se to těžko počítá, ale bylo nás jako much.

Neděle:

V neděli hned ráno začalo pršet. To asi příroda pláče, že je čas se loučit. A tak jsme si sbalili pingl a rozloučili se a vyrazili na zpáteční cestu. A zase jsem byl na měkko. Rozvezl jsem kamarády a kolem 18. hodiny jsem byl doma jako na koni.

Takže AHOJ kamarádi a zase někdy, - někde.

Hola, hola.