Našel jsem chvilku času a tak sem si řekl, že navštívím náš kemp vysoko v horách - Březinku.

Jen jsem tam dorazil, dýchl na mě klid a mír usínající přírody a to mě nakoplo tak, že jsem byl hned plný pozitivní energie. Využil jsem toho a jal jsem se budovat tábor. Nanosil jsem haldu dřeva, posekal ho, založil oheň, postavil stan značky Hanah. Poté jsem hupl pro vodu k naší Kančí studánce. Voda je tam výborná a Kančí studánka je to proto, že se tam kousek “ rochnijó kaňóři a řvó ho toho jak mamoti na Klondajko“.

No a pak už jsem jenom dělal bifteky, pil kafe a čaj a křópal langoše a do toho brnkal na kajtru až do jedné do rána. I ta kuna, samec, z toho byla hotová a Pajda na mě vobčas kápl.

Vlastně jsem zde nebyl sám. Byl tu se mnou kámoš  Mecháček. Bratr našeho Lišejníka. Pravda, trochu zchátralého zjevu, koule mu upadly a zakořenily, ale srdce rozkvetlé a otevřené. Zrovna jako náš Líša. Halt, ta podoba se nezapře. Ha.

Spalo se mi výborně a vstal jsem okolo 9. a jal jsem se připravovat snídani. Opekl jsem pangány a k tomu zase langoš a na to  kafíčko.

Cestou domů jsem se stavil u šerifa Medvěda a totálně jsem ho vyžral. Dal jsem si jako předkrm výbornou rajskou s knedlíkem a sekanou. Jako druhý chod bylo obrovské kuřecí stehno s bramborovou kaší a salátem. Asi začnu k Medvědovi jezdit častěji. Mám pak bachor jako kameň.

Tak ahoj někdy, někde.