V pátek jsem se po deno-nočním maratonu probudil o něco dřív. Nakouknu do kuchyně a slyším: „Tak sis přivstal, aby ses mohl zabalit?“ Ač jsem to neměl v plánu přikývl jsem a tak se stalo, že jsem za chvilku seděl v autobuse, co jel na potlach Kamarádů Janovických skal.

Stavil jsem se ve dřevěnce u Pupíka. Tam už bylo živo. Z dálky jsem mával na Rosničku a Lišáka a Zuba co seděli na verandě. A tak jsem byl rád, že je po nějaké době zase vidím. Pokračoval jsem v cestě a stavil se na Vinneťárně. I tam bylo pár kamarádů a Tacabayci se zrovna chystali k odchodu na Rabiš a tak jsem šel s nimi. A šlo se nám dobře, protože se máme rádi a jsme kamarádi. Ha.

Došli jsme k Darce na flek, už se šeřilo. Jako duchové jsme se zjevili z lesa a už se vítali s přísedícími u malého ohně kuchyňáku. Šli jsme se zabydlet a pak se hrálo a tlachalo skoro do rána. Kolem jedné na mě padla únava a tak jsem se šel uložit. Ráno jsem zjistil, že mám stan vedle Dáši a Kapitána což mne potěšilo. Dobří sousedé. Kapitán je opravdový kapitán co se plaví po dalekých oceánech a tak jsem rád, že jsem na ně narazil.

Ráno se chystalo vše potřebné na oheň a odpoledne proběhly soutěže. Mezi tím se hrálo a zpívalo a tlachalo a všichni byli rádi, že se vidí navzájem. Někteří se neviděli krátce a někteří celou zimu. Radosti a emoce není třeba zakrývat a tak se co chvíli ozývá šťastný jekot, když přicházejí další kamarádi. I počasí nám přeje a tak je to paráda.

Kolem osmé se zapaluje oheň a plameny šlehají k nebi za jasných tónů Vlajky, která vzhůru letí. Kavec a Darka zahajují oheň a promlouvá Emil z T.O. Štvanci. Oznamuje nám termín jejich potlachu, tedy za týden a bude to i zároveň smuteční za kamaráda Plzeňáka, který odešel na věčný vandr, a kterého máme všichni rádi.

A pak se rozdaly placky za soutěže a je vidět, že někteří kamarádi jsou opravdoví plackožrouti. Že? A pak už se hrálo, zpívalo a tlachalo do rána. Někdo ani nešel spát.

A ráno se uklidilo, každý si během dopoledne sbalil svých pět švestek a začalo loučení a ubývání až nakonec jsme šli taky. Začalo pršet, to se s námi loučili i kamarádi tam shora.

Tak AHOJ někdy, někde.