Pátek.

V 17:00 jsem vystoupil ve Vrchlabí z autobusu a vydal se na cestu na Quantanámo.Potkal jsem tisícová stáda divokých krav. Dohnal jsem Helenu s Mírou a v 19:00 jsme stanuli na půdě USA Quantanámu.

Zde již panoval čilý ruch, budovala se ležení a vařily roztodivné pokrmy. Na ohništi se v obrovském hrnci vařila již tradiční potlachová polévka. Tentokrát  bramborovo – masová, fazolová, houbová, …..  , tedy  vynikající.

Tlachalo se až do dvou hodin. Ve srubu se stále hraje, když my jdeme spát.

Sobota.

Ráno bylo jako malované. Slunce se dralo mezi stromy a my se těšili na krásný den. Párkrát se zatáhlo a sprchlo, ale nakonec Slunce zvítězilo a bylo hezky. U kuchyňáku se hrálo, kamarádi se scházeli a panovala výborná nálada.

Pak začaly soutěže a už to jelo. Děti házely na cíl a chytaly ryby. Taky házely kohátem, ale menším. Dospěláci se kláli v balení US torny, hodu kohátem (kořenem – samorostem) a indiánském souboji. Šlo to ráz na ráz a tak se stalo, že i já jsem dostal placku za hod kohátem – samorostem. Házel jsem vlastně sám sebou. Ha. I ostatní kamarádi se snažili a tak bylo veselo.

Ve 20:00 se zapaloval oheň a pro mě byla veliká čest, že jsem mohl nést jednu z fagulí.

Byla to nádhera. Oheň krásně hořel, muzika hrála, zpívalo se a vyprávělo. A taky se tlachalo. Kamarádi se střídali a bylo nám fajn. Průběžně se rozdávaly placky z odpoledních klání. A sedělo se dlouho do noci a někteří skoro do rána.

Neděle.

No a v neděli se dokončily večerní rozhovory, dohrály poslední tóny a v 9:00 se slavnostně spustila vlajka.

Potlach to byl grandiózní a perfektně připravený. A bylo zde dobrých 150 kamarádů a kamarádek a kamarádčat.

Děkuji.

Tak AHOJ zase někdy, někde.