a OSADY DRSNEJCH DĚDKŮ a S.O.T. a T.O. SEN
Vlajka T.O.Sen

Vlajka T.O.Sen

Kubrt Samorost

Kubrt Samorost

T.O. Drsnejch dědků

T.O. Drsnejch dědků

S.O.T. Trutnov

S.O.T. Trutnov

Ohio

Ohio

Shantal

Shantal

Kamarádi janovických skal

Kamarádi janovických skal

Severáci

Severáci

Samotář

Samotář

Ontario

Ontario

Krakonošovo Quantanamo

Krakonošovo Quantanamo

ROY

ROY

YaKo

YaKo

Kamarádi Staré řeky

Kamarádi Staré řeky

- Jak jsem sjel Lužnici

12. - 16.9. 2011

Jak jsem dojel v neděli z Velebitů, tak hned v pondělí jsem jel na vodu na Lužnici.

Sbalil jsem Pálavu a pinkl a hurá na řeku. To bude relax, prázdná řeka. Dojel jsem do Veselí nad Lužnicí a kolem 17. hodiny došel na Ostrov, odkud jsem chtěl vyplout, ověšen krámama. Dohromady i s vodou to všechno vážilo kolem padesáti kil. Nafouknul jsem koráb, přebalil, nasedl a zvednul kotvy.

Paráda, řeka se kroutila, někde čeřila a rybáři koukali a možná v duchu nadávali, že jim plaším ryby.

A tak jsem plul, až bylo kolem 19. hodiny a já musel přistát a utábořit se než bude tma.

Našel jsem parádní místo vpravo pod starým dubem před Dráchovem. Zalehl jsem do lodě a spal jako nemluvně. Byla jasná noc a měsíc v úplňku.

Je krásné ráno a já se cpu a piju kafe. Babí léto se opravdu vydařilo a já si říkám jestli si to opravdu zasloužím. Slunce svítí, vánek šumí a řeka teče a já se za chvilku budu po ní plavit sám jako kapitán Korkorán. A tak jsem odrazil.

Za chvilku bude jez v Dráchově. Kolem poletuje ledňáček a cosi žvatlají kačeny, já pádluju a koukám kolem sebe na to nadělení. Jak málo stačí ke štěstí.

Minul jsem jezy v Dráchově a Čejnově a na Stejnigeru jsem si dal obídek a kafíčko a leháro. Vyrážím něco po 14. hodině. Míjím několik dalších jezů. Nedají se projet. Přenáším. Batoh na břicho pytel na záda, pádlo do levé a loď do pravé ruky. Všechno pěkně najednou. Potkal jsem dvě labutě, ale nic jsem jim nedal tak se zdejchly.

Kolem 18. hodiny jsem se začal ohlížet po nějakém flíčku na spaní. Našel jsem. Ustlal jsem si v lodi, udělal ohýnek, uvařil, chvilku bloumal a usnul spánkem spravedlivých. V noci tady za lodí rejdili kaňouři. Nadělali rámusu a odtáhli dál.

Ráno je zamračené. Asi bude pršet. Sem-tam už spadne kapka. Tož jsem posnídal, zabalil, zlikvidoval oheň a zvednul kotvy.

V Plané je jez na hovno. Blbě se odráží.

Od rána leje jako z konve, to drsnýmu dědkovi nevadí. Naopak. Je to výzva k překonání překážky. Nebýt pohodlný.

Jel jsem dál. Dorazil jsem na jez Soukeník. Je zde fajná stříška tak jsem poobědval, dal kafíčko a horký čajík. Jak tak vařím, začíná se to trhat a už vysvitlo i slunce. Paráda. Už je teploučko. Zabalím a za nedlouho budu v Táboře. Pelešinci to starých Husitů.

Projel jsem Tábor, vlastně pronesl. Je zde několik jezů a blbej přístup.

Pak začal Ráj. Pod Táborem je to nejlepčí. Pokud ještě někdy pojedu Lužnici tak jedině z Tábora. Řeka se zde zařezává mezi kopce a vytváří nádherný kaňon plný jezů, mlýnů a peřejí.

Místy je řeka klidná. Vánek čistí stromy a zlatavé listí se snáší na sluncem prozářenou hladinu. Je babí léto. Některé lístky jsou prohlé a tak je vítr prohání po hladině jako plachetnice. Tisíce plachetnic v lužnickém kaňonu. A já sám mezi nimi. Hned jsem si ta místa oblíbil.

Našel jsem vhodný flek. Flákl jsem sebou do lodě a spal jako dudek.

Ráno bylo mlhavé a chladné. Ani se mi nechtělo ze spacáku. Zistil jsem, že hned vedle je rybář a má parádního kapra. Asi 6 kg. A je jich tam plno. Pokecali jsme a já plul dál. Na Bredově mlýně je parádní peřej a potom pár dalších. Na Bejšovcově mlýně si dávám svačinku. Pěkné místo na pravém břehu.

Vyrážím. Do Vltavy je to 27 km a do Týnce dalších 3,5 km. A tak se plavím jako kapitán Korkorán. Sem tam peřeje, a taky skály. Skály pěkné, obrostlé lišejníkem a mechem, jako vystřižené z nějaké foglarovky. A taky balvany v řece a kolem. Romantika jak vyšitá. Najednou volej a za pár kilometrů je tu Bechyně. Většina vodáků zde končí, ale mým cílem je soutok s Vltavou.

Bechyně mě vítá majestátním obloukovým mostem. Dva splavy a hurá dolů. Pod Bechyní jsou pěkné skály a koryto je členité a točivé. Pár splavů a peřejí a pak volej. Je pozdě a tak hledám flek. Moc nechybělo a zatměl jsem na řece a to by bylo na prd. Neb zatmět na řece je velmi nepříjemné a většinou potom nepohodlné a někdy taky nebezpečné.

Zahnízdil jsem a hurá na kutě. Noc je opět jasná. Ráno je jako obvykle mlha, ale než se připravím na cestu, bude pryč. Mlha byla, a taky mokro jakoby pršelo. Nakonec z mlhy zbyly cáry a já se vydal na cestu. Přijíždím ke splavu u Červeného mlýna a příď mého korábu proráží zbytky mlh. Do Vltavy je to 7 km.

Jedu jako o závod. Od splavu to pěkně teče. Pak ale nastává volej až do ústí. Řeka je čím dál širší až nakonec splyne s Vltavou v Kořenské nádrži.

Loučím se s Lužnicí, která po několik dní i nocí byla má jediná kamarádka a společnice. Myslím, že jsme si docela rozuměli. Něžně jsem do ní zajížděl pádlem, aby to moc necákalo. Pravda, při přistání jsem tím pádlem trochu zavrtěl, ale myslím, že jí to nevadilo, ba naopak byla ráda když jsem občas i trochu přitlačil, když jsme spolu laškovali v peřejích.

Nechávám ji za sebou s blaženým pocitem, že jsme jeden druhého nezklamali a navzájem si plnili očekávaná dobrodružství. Díky moc.

Loučím se s Lužnicí a mířím si to do Týna nad Vltavou. Je to volej proti proudu a uvědomuji si, že plavba pro mě končí, ale nelituji. Mohu se kdykoliv vrátit.

Balím Pálavu, věším na sebe bágly a mířím si to k nádraží. Sedám na vlak a jedu domů.....


Za celou cestu jsem nepotkal jediného vodáka a kromě rybáře a paní, co mi dala vodu s nikým nepromluvil. To byl bohovský klid, který si snad ani nezasloužím. Všechny zásoby na dobu plavby jsem měl na palubě a nebyl na nikom a ničem závislý.

Nejkrásnější úsek je z Tábora do Bechyně, spíše kousek pod ni.

Ujel jsem na Pálavě 80 km, překonal 22 jezů a podjel 25 mostů a vlakem ujel 720 kilometrů.

Byl to velmi příjemný konec mé dobrodružné dovolené.

A hurá do práce.


Ahoj někdy, někde.

AHOJ NĚKDY,NĚKDE.
SVĚT JE MALEJ.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one