a OSADY DRSNEJCH DĚDKŮ a S.O.T. a T.O. SEN
Vlajka T.O.Sen

Vlajka T.O.Sen

Kubrt Samorost

Kubrt Samorost

T.O. Drsnejch dědků

T.O. Drsnejch dědků

S.O.T. Trutnov

S.O.T. Trutnov

Ohio

Ohio

Shantal

Shantal

Kamarádi janovických skal

Kamarádi janovických skal

Severáci

Severáci

Samotář

Samotář

Ontario

Ontario

Krakonošovo Quantanamo

Krakonošovo Quantanamo

ROY

ROY

YaKo

YaKo

Kamarádi Staré řeky

Kamarádi Staré řeky

- Na osadu pěšky 15.-17.6.

V moderním 21. století už málokdo chodí pěšky. Automobil je zcela běžný prostředek. A tak jsem si řekl, že by nebylo špatné jít na osadu pěšky. Dycky jsem jel do Lanškrouna vlakem či autobusem a pak 15 km pěšky kolem Moravské Sázavy a nahoru do kopců, až na Březinku – osadu. Někdy autem a někdy na kole.

Celou cestu jsem však nikdy nešel a to je výzva. Je to z Boršova nějakých 40 km nádhernou krajinou Zábřežské vrchoviny a Podorlické pahorkatiny.

Dostal jsem v práci nečekané volno a tak se stalo, že jsem ve středu ráno vyrazil na osadu pěšky, řádně vybaven a báglem plným zásob. Až tam dojdu, stavím se pro Medvěda a pojedem na potlach T.O. Štvanci.

Středa 15.6.

Prvních asi 12 km byla silnice. Za Borušovem jsem to vzal hákem do lesa a svět se změnil v pohádku. Samá divočina, ptáci zpívali a já šlapal a bylo mi fajn. Kousek od Svojanova, pod Vysokým vrchem, jsem objevil starý, ale pěkný lom s jezírkem. Dal jsem obídek, kafíčko, pokochal se a mažu dál. Pokračuju na kótu 587 a dolů z ní. Dole je lom a voda. Následuje prudké stoupání na Kozí hřbet a následné klesání. Terén je obtížný, ale držím směr. Za chvilku budu v údolí. Jsem u potoka. Voda asi bude pitná, protože je zde plno much a viděl jsem zde žábu. Osvěžuju se, a jdu dál. Zaujal mě potůček. Šel jsem asi kilometr proti proudu a objevil jeho pramen. Vylil jsem vodu z potoka od kuňkavé žáby a nabral svěží vodu ze slabého pramínku podorlických kopců. Za pár kilometrů se budu kochat panorámaty na vyhlídce na Kančím vrchu 612 metrů vysoko.

Vyhlídka tu je parádní. To jsou panorámata. Orlické hory i Jeseníky jako na dlani. Prošel jsem Hynčinu a vlezl do lesa. Obešel jsem kopec a vyšel na louce. Nebyla to ledajaká louka. Tráva je vysoká skoro jako já a když ji rozhrnu tak dole jsou miliony nádherně rudých jahod lahodné chuti. Připadám si jako v pohádce.

Jelikož už je tak akorát, začínám vyhlížet místečko na tábor. Zaujalo mě malé návrší s břízkami a borovicemi. Lepší místo jsem vybrat nemohl. Parádní loučka s fantastickým výhledem. Jako bonus jsou tu zralé střešně. Budu spát jako v bavlnce. Zvedá se vánek. Dobrou noc.

V noci se na mě přišli podívat snad všichni obyvatelé lesa. Jsou halt zvědaví. Gór v dnešní době. K ránu trochu sprchlo, ale když jsem vstával, bylo nádherně, sem tam mráček.

Čtvrtek 16.6.

A tak jsem pojedl, pobalil, vypil kafíčko a vyrazil vstříc novým dobrodružstvím. Jak tak jdu lesem, najednou vidím laň s kolouchem. Ona se pásla a mlaďoch okolo skotačil. Jal jsem se ho vyfotit, ale dal se na ústup. Stihl jsem jen rozmazaně. Ale je tam. Jak jsem sestupoval z Komorníku, našel jsem památník s Prosbou lesa, pěkné.

V Hoštejně jsem překročil Moravskou Sázavu a už si to mířím na Cukrovou boudu. Jdu okolo říčky Březná nahoru do kopců. Bylo to prudké stoupání, a protože bylo dusno, pot ze mě lil jako z niagarských vodopádů. Mělo to jednu výhodu. Čím jsem byl výš, tím méně bylo dotěrného hmyzu. Když jsem došel k Cukrové boudě, ozvalo se hromobití a začal lijavec. Je boží dopuštění. Blesk stíhal blesk a hrom burácel, jakoby se čerti ženili. Já jsem však v útulném polorozpadlém přístřešku Cukrové boudy v klidu poobědval a piju kafe. Jak přestalo pršet, vyrazil jsem. Bylo opět nádherně. Déšť pročistil ovzduší. Došel jsem do Strážné. Tam jsou v ohradě jeleni, mufloni a daňci. Cestou na Lázek mě zastihla hotová průtrž mračen. To byly rány a blesky. Už nějakou dobu jsem pozoroval, jak se to na mě žene. Vzal jsem zavděk zastávce a byl rád, že jsem v suchu.

Přestalo pršet a objevila se duha štěstí. Vzal jsem to rovnou čarou na Záhoru na flek, asi osum kilometrů.

Ani jsem nevařil. Jen jsem opekl chleba a šel ke studánce pro vodu a zrovna se tam osprchoval. Natrhal jsem lopuchy na stání a z kanystru na sebe lil vodu. Ta teče z žuly a má asi 5-8°C. Bylo to studený, ale byl jsem čistej jako z alabastru.

V pátek v 13:30 jsem vyrazil k Medvědovi. V sobotu jedem na Štvance.

 

A tím skončil můj pochod „Na osadu pěšky“.

Měl jsem ujít 40 km, ale nakonec to bylo 50. V závislosti na terénu jsem musel měnit směr a dílčí cíle. Šel jsem nádhernou krajinou Zábřežské vrchoviny a Podorlické pahorkatiny. V některých místech se snad zastavil čas. Už se těším, až si sem zase někdy vyrazím zase z jiného místa. Třeba ze Zábřeha.

Tak AHOJ někdy, někde.

AHOJ NĚKDY,NĚKDE.
SVĚT JE MALEJ.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one