a OSADY DRSNEJCH DĚDKŮ a S.O.T. a T.O. SEN
Vlajka T.O.Sen

Vlajka T.O.Sen

Kubrt Samorost

Kubrt Samorost

T.O. Drsnejch dědků

T.O. Drsnejch dědků

S.O.T. Trutnov

S.O.T. Trutnov

Ohio

Ohio

Shantal

Shantal

Kamarádi janovických skal

Kamarádi janovických skal

Severáci

Severáci

Samotář

Samotář

Ontario

Ontario

Krakonošovo Quantanamo

Krakonošovo Quantanamo

ROY

ROY

YaKo

YaKo

Kamarádi Staré řeky

Kamarádi Staré řeky

- Chorvatsko 2012 - 20.-29.7.

Chorvatsko – Stari Grad :

Jako obvykle dostala Hraběnka nápad. Musíme spolu někam vyrazit a si užít. Hraběnka má sjetej celej vět, zatímco já se nejraději toulám po řekách a hvozdech domoviny jak sám, tak i s kamarády trampy a často dovádíme kolem táborových ohňů. A tak se stalo, že jsme vyrazili do milého Chorvatska do Stari Gradu. Je to vesnice pod Velebitem asi 40 km od Zadaru. Velebit jsem si zamiloval a rád se tam vracím.

Kromě moře a turistických atrakcí je tu i vyžití horské. Užijí si horolezci i milovníci přírody a horských tůr. Je třeba se jen koukat a jsou jednomu odhaleny krásy Velebitu – úžasného a divokého pohoří.

Nachází se tu mnoho zajímavých objektů. Tak třeba Malá a Velká Paklenica. Dva kaňony. Jeden civilizovaný a druhý divoký. Dále jeskyně Manita peč, řeka Zrmanja, ..... a mnoho dalších zajímavostí. Nehledě na to, že se tu natáčelo mnoho scén oblíbených filmů s Vinnetouem a Oldou Šetrným. Jeden, ani dva se tu rozhodně nudit nebudou.

S Hraběnkou z Velké Paklenice do Malé.

Šli jsme se s Hraběnkou projít do hor. Měl jsem Plán A – do jeskyně. Pak plán B – na Anica kuk. A nakonec  tajný plán C, kdyby nevyšly ty předešlé. Plán C nakonec zvítězil a tak se šlo ze Stari Gradu  Velkou paklenicí nahoru. Pak stezkou ke včelínu. Pak po náhorní plošině k Malé paklenici a pak Malou dolů do Seline.

Zní to velmi jednoduše, ale opak je pravdou. Velká paklenice je v pohodě. Je zde krásný chodníček takže se můžem kochat nádhernými skalami, útesy a stržemi. Chvilku koukáme na horolezce. Pak začne dlouhé stoupání po stezce nahoru. Objevují se parádní panorámata. U včelína nahoře v sedle je parta německé mládeže. Nahoře na plošině jsou zbytky zdí a sadů. Je vidět, že se tu kdysi živě hospodařilo. Funí dost silný vítr – Bura – jak říkají místní. Přicházíme na malou loučku na konci plošiny. Zde si dáváme svačinku a kafe.

Následuje klesání po příkré pěšině do Malé paklenice. Tam pěšina končí a začíná nekonečné, vyschlé koryto řeky plné kamenů a balvanů a skal, padlých stromů a bůhví jakých překážek. Prostě divočina. Malá paklenice je opravdu divoká, nádherná a nezkrocená. Pět hodin klesání.

A tak jdeme a zdoláváme překážky a zároveň se kocháme přírodními krásami. Zdánlivě pustá rokle kypí životem. Hemží se to tu hady, ještěrkami, mravenci a jiným hmyzem, taky šneky a rostlinami.

Vysoké útesy ční do výše i několik set metrů a jeden si připadá jako zrnko písku. Na několika místech jsou ukotvena lana, aby se jeden mohl nějak fixovat při zdolávání krkolomých míst. Asi v polovině mi Hraběnka řekla, že jsem blázen a že už se mnou do hor nejde. A to ji teprvá čekalo to nejhorší. Několik v pravdě horolozeckých kousků. No nakonec vše dobře dopadlo a dosáhli jsme téměř cíle. Potkali jsme turisty z německa jak se derou nahoru. Byli dva a nic s sebou neměli. Upozornili jsme je tedy, že už je pozdě na výstup, bylo kolem 20. hodiny, navíc bez vody a ničeho. Tak se s námi vrátili asi dva kilometry na začátek Malé paklenice. Měli tam karavan a pozvali nás na malé občerstvení. Poseděli jsme na lavečce a nakonec nás hodili do Stari Gradu s tím, že zítra půjdou vybaveni stejnou cestu jako my, ale obráceně. Byli to velmi fajn pohodoví lidé.

A tak jsme se šťastně vrátili z oné celodenní cesty. Vyšli jsme v 9:30 a vrátili jsme se kolem 22:00. 12 hodin pochodu. Musím Hraběnce vyrobit nějaký diplom. Byl to bezesporu její největší a nejtěžší výkon. Bravo.

DSCN8596.JPG
DSCN8597.JPG
DSCN8613.JPG
DSCN8622.JPG
DSCN8639.JPG
DSCN8654.JPG
DSCN8713.JPG
DSCN8777.JPG
DSCN8784.JPG
DSCN8796.JPG

Mirila – Tomiči – Vidjakov kuk – jeskyně – Velká paklenica.

Vyšel jsem po deváté hned druhý den po návratu z Malé paklenice s Hraběnkou. Potřeboval jsem se trochu rozchodit. Mirila – to je pohřebiště námořníků. Když se některý nevrátil z plavby tak mu postavili pomníček. Je jich tam dosti a určitě nejsou všechny.

Ze Stari Gradu se jde nahoru na jakési parkoviště pěkně. Potom začíná vlastní kamenitá stezka. Jen trasa vyznačená v kamení. Potkal jsem pár bláznů v žabkách. Nedošli.

Podařilo se mi vyfotit cikádu, a když jsem došel nahoru tak mě přivítalo stádo koní. Asi je tu nechali po natáčení Vinnetoua.

Z pohřebiště jsem pokračoval k horské vsi Tomiči. Je vidět, že zde ještě pár lidí hospodaří a dokonce jsem někoho zahlédl. Jinak to tu vypadá pustě. Prošel jsem vsí a postupoval do sedla. Zdá se to kousek, ale jak jeden vystoupí výš tak se objeví další skály a další sedlo před tím sedlem co k němu jdu. Skály a křoviska. Narazil jsem na zmiji. Už dlouho jsem si přál ji vyfotit, ale jsou plaché a citlivé na vibrace. Zmizí dřív, než je jeden spatří. Tahle byla na haluzi a odpočívala. Byla krotká a bez zájmu. S velkým respektem jsem si ji vyfotil a šel dál. Předevčírem odvezli jednoho do špitálu právě s kousnutím zmije. Je jich tu všude hodně, ale jak říkám, není jednoduché je spatřit.

Ve 14:00 jsem konečně nahoře, kde jsem chtěl být. Pod Vidjakov Kuk. Nádherná panorámara. Fotím a jdu dál směrem k Manita peč – jeskyni, která stojí za to. Já se do ní nechystám, neb jsem tam byl a vím, že už je od 13:00 zavřená.

Prošel jsem skalnaté údolí o obrovském průměru a vylezl na skálu naproti. Tam se mi objevil úchvatný rozhled. Ještě lepší jako z Vidjakov kuk. Je 15:44. 16:52 jsem u jeskyně.

V 18:00 jsem dorazil dolů do Velké paklenice pod Anica kuk. Po sedmé jsem se už koupal v moři, relaxoval, koukal na skály a na západ slunce. Nádhera.

DSCN8876.JPG
DSCN8887.JPG
DSCN8890.JPG
DSCN8905.JPG
DSCN8914.JPG
DSCN8915.JPG
DSCN8925.JPG
DSCN8965.JPG
DSCN9024.JPG

Vaganski vrch 1757 mnm.

Vyrazil jsem ráno v 7:00 ze Stari Gradu vybaven vším co potřebuji pro přežití vysoko v horách, včetně 10 litrů vody. Nahoře v horách je voda jen na pár místech a nelze na ně spoléhat. Jak mi pak řekl jeden místní horal tak od 5. do 7. měsíce je na oněch místech vody dost. Pak je to otázka počasí, jaký je rok. Naposledy jsem tu byl loni v září a voda nikde nebyla. A tak jsem si řekl, že je lepší si vodu nést, než se kvůli jejímu nedostatku vrátit bez dosažení cíle. Měl jsem jen jeden pokus. Zdůrazňuji to proto, že nedostatek vody nelze na Velebitu podcenit a bez nadsázky je to otázka přežití.

A tak jsem byl asi za hodinu u vchodu do Malé paklenice a kupoval si bilet za 50 kun. Kousek je pěkná cesta a pak už začíná divočina. Pětihodinový výstup korytem řeky s převýšením 650 metrů. A tak jdu, přelézám balvany a piju vodu. Taky jsem si dal svačinku. Nahoře je jeskyně Kapljarka, kde kape voda do jezírka a plastových lahví. Před pěti lety jsem byl rád za její vodu. Jdu dál až nahoru na loučku a tam jsem si dal oběd a kafe. Potkávám asi sedm Maďarů, kteří mají asi stejnou cestu. Ve 14:00 vyrážím směrem na Ivina Vodica. Tam je horská chata pro přenocování a studna. Postupně se dostávám do výšin a objevují se mi nádherná panorámata. U Martinovo Mirilo jsem postupně třikrát zmokl a uschl. Motala se tu bouřka dokola. Ještě, že mám svoje dobré pončo. Borovice se mění ve třicetimetrové buky. A už jsem na Ivina Vodica. Koukám, že studna je plná vody, ale mám dost svojí. V boudě jsou kamna a nádobí a místo pro 10 – 15 lidí. Dal jsem svačinku a jdu dál. Je 16:45. Opustil jsem buky a postupně začala kleč. Z kamenných obrů, pnoucích se do výšin a pod nimiž si jeden připadá jako brablenec, se stali trpaslíci. Jsem ve výšce kolem 1600 metrů. Ty pohledy opravdu stojí za námahu. A na horských loukách je bohatá květena i zvířena.

Ne tedy, že bych viděl nějaká velká zvířata, ale stopy jsou tu okolo všude. Brouků, mravenců a motýlů jsou tu mraky. Vidím vrchol Sveto Brdo a Babinu fujaru a přeskočil jsem hřeben v kolem 1700 metrech a sestoupil na 1500. Kolem jsou cedule, že dál jsou miny. Dědictví války. Prošel jsem několik sedel a již budu na místě, kde hodlám bivakovat. Velký krasový závrt. Fouká však silný vítr a tak jdu dál a hledám vhodné místo. Zatáhlo se. V jednom sedle byla jakási zídka, asi bývalá vojenská pozorovatelna, a tak jsem jí trochu zvýšil a prodloužil, kamenů tu bylo fůra, a za ní jsem si udělal Kubrtovo lože. Bylo to krásné závětří, ale jen jsem vykouknul, málem mě to odfouklo. Rychle jsem se najedl a zalehl a pozoroval purpur na západě. Trochu se vyjasnilo, pak úplně. Obloha plná zářivých hvězd a pak se zatáhlo a byl jsem v mracích. Všude bylo mokro a opět jsem ocenil služby Žďárského pytle, neb jsem byl v suchu a závětří. Fujavec funěl celou noc.

Ráno jsem vstal v osm hodin. Funělo pořádně a tak jsem rychle zabalil a šel. Posnídám někde v závětří. Takové místo jsem našel asi za 45 minut a dalo by se tam krásně přenocovat. No, neva. Tak jsem se aspoň najedl a posilnil dobrým kafíčkem. Pozoroval jsem brablence jak pilně odnášejí drobky. Lidi by se od nich měli co učit.

Na Vaganski vrch je to kolem dvou hodin. Tak jdu a je zataženo. Ale postupně jak přicházím k cíli, vrchol od vrcholu, mraky mizí. Jako by je neviditelná ruka Pajdova odhrnovala. A tak v 10:40 dosahuji nejvyššího vrcholu Velebitu.

VAGANSKI VRCH 1757 mnm.

Vítr odvál poslední mraky a bylo skoro jasno a bylo krásně vidět dolů na všechny strany. Kochal jsem se, seč mi síly stačily a fotil tu nádheru. Dorazili už i Maďaři. Spali na chatě Ivina Vodica kolem 1250 mnm. Jsem pln emocí a rád, že jsem to opět dokázal.

V 11:30 jsem zahájil sestup. Několik sedel, přehoupnutí přes hřeben a dolů kamenopádem. To trvalo dvě hodiny. Pak začaly keře, stromy. Tam jsem potkal smaragd Velebitu. 40 cm dlouhou zelenomodrou ještěrku. Dobrou čtvrthodinu jsme na sebe koukali. Poznala, že jí neublížím. Nádhera. A došla mi baterka ve foťáku. Nevadí, fotek je habakuk. Kolem třetí jsem dorazil do horské vsi Ramiči. Tam jsem se posilnil paštikou a kafiskem a pokračoval jsem v sestupu. Prošel jsem Velkou paklenici a v 19:00 dorazil do Stari Gradu. Šel jsem se osvěžit do moře. Zasloužil jsem si to. Podařilo se mi, co jsem si umanul a byl jsem pln dojmů a jakési euforie a pocitu vítězství sama nad sebou.

 

DSCN9123.JPG
DSCN9125.JPG
DSCN9166.JPG
DSCN9175.JPG
DSCN9188.JPG
DSCN9230.JPG
DSCN9270.JPG
DSCN9369.JPG
DSCN9373.JPG
DSCN9437.JPG
AHOJ NĚKDY,NĚKDE.
SVĚT JE MALEJ.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one