a OSADY DRSNEJCH DĚDKŮ a S.O.T. a T.O. SEN
Vlajka T.O.Sen

Vlajka T.O.Sen

Kubrt Samorost

Kubrt Samorost

T.O. Drsnejch dědků

T.O. Drsnejch dědků

S.O.T. Trutnov

S.O.T. Trutnov

Ohio

Ohio

Shantal

Shantal

Kamarádi janovických skal

Kamarádi janovických skal

Severáci

Severáci

Samotář

Samotář

Ontario

Ontario

Krakonošovo Quantanamo

Krakonošovo Quantanamo

ROY

ROY

YaKo

YaKo

Kamarádi Staré řeky

Kamarádi Staré řeky

- Hau kóla - 10.-12.2.2012

V Rýmařově jsem seskočil z autobusu a začal se orientovat. Od místních domorodců jsem zjistil cestu a šel. Minul jsem nenápadnou hospůdku a rozhodl se, že si dám něco k snědku, neb to taky může být moje poslední jídlo. Dal jsem si vepřo, knedlo, zelo, a že to byla poslední porce, byla teho hromada jako pro koňa. Vyrazil jsem obtížnější, ale hezčí cestou závějemi. Druhá vedla po silnici.

A tak začíná osmikilometrový boj se sněhem. Cesta byla samá závěj a místy jsem se bořil po kolena do prašanu. Nikoho jsem nepotkal, až asi v půli cesty jednoho a ten mi řekl, že jsem blázen a že se tam nedá projít. Blázen možná jsem, ale taky Drsnej dědek, a tak jsem prošel.

Jdu, a stojí mi to za to. Jdu mezi kamarády z T.O.  Jeseničtí rytíři. Nikdy jsem je neviděl, ale Medvěd s Mattem s nimi kdysi jezdili, ale jak šel čas, ztratili kontakt. Já jsem ho opět nalezl a navázal, neboť ač jsem hrabě, nikdy jsem pravého rytíře neviděl. Natož Jesenického rytíře, který vládne mým oblíbeným horám. A dokonce jich bude celá banda. A tak jsem v očekávání.

Blížím se pomalu k cíli cesty. Medvěd i kamarád Skřit mi to místo dokonale popsali a trefil jsem. Těch vosum kilometrů jsem šel přes tři hodiny. Mrzlo a foukal vítr, ale jinak bylo nádherně a jasno.

Odbočil jsem do lesa, podél potoka a včelínů. Ještě asi dva kilometry hlubokým sněhem. Již vidím světýlko a za chvilku je z něj oheň. A již jsem na fleku Jesenických rytířů – v „Otročím údolí“. Zalomili jsme palce a již spolu tlacháme, jako by chom se znali léta. Právě to se mi líbí na národu trampském, že máme všichni stejnou krevní skupinu a řídíme se stejnými zásadami a vážíme si jeden druhého bez zbytečných předsudků. Hovořili jsme o letech minulých i budoucích, a taky o tom, co nás čeká zítra. Ráno vyrazíme na horu Soukenná a tam budeme tábořit a v neděli dolů. Jak jednoduché.

Zalehli jsme do svých teploučkých spacích pytlů a přemýšleli, jak to zítra bude. V noci bylo -21, jasno a hvězdy. Usínal jsem unavený, ale šťastný. Spojen s Přírodou a mezi svými.

Když se rozednilo a Otročí údolí zalilo jasné slunce s modrou oblohou, vyklubali jsme se ze svých kukel a hurá se nakrmit a připravit na cestu. Sbalili jsme pingl a vyrazili. Zpočátku to šlo. Pak začalo sněhu přibývat. Došli jsme k propadlému dolu a tam na nás čekali další dva kamarádi. Již je nás sedum. Pokračujem. Je nádherný den, slunečno s modrou oblohou a je příjemných – 15°C. Pak ale sněhu přibylo a cesta se stala velmi obtížnou. A tak jen nedaleko od cíle jsme se museli rozhodnout. Jít dál asi dva kilometry, nebo se vrátit? Rozhodl zdravý rozum a zkušenost Jesenických rytířů. I kdyby se nám podařilo dosáhnout vrcholu, neměli by chom dostatek času na snesení potřebného množství dřeva na oheň a na přípravu bivaků. Po krátkém odpočinku jsme se vydali k Otročímu údolí.

Ve vyšlápnuté stopě se šlo o poznání lépe. Dosáhli jsme tábora v Otročím údolí včas. Začala příprava tábořiště. Rozdělat oheň, vybudovat bivaky či postavit stan. Večer jsme postávali pod přístřeškem u kamen a posilňovali se konzumací teplých a chutných pokrmů a nápojů, připravených na ohni. Do toho se tlachalo o všem možném a taky jsme sledovali, jak klesá rtuť teploměru. Bude mrazivá noc.

Šli jsme spat. Zachumlali jsme se opět do spacích pytlů. Jediného milého a teploučkého místa starých polárníků, kteří se bez váhání vrhali do průzkumných cest, do studených pólů severních a jižních, kde bylo i šedesát pod nulou. Čest jejich památce.

V noci mrzlo, až praštělo a někde v dáli bylo slyšet, jak se indiánům v zatáčkách lámou psi. Nad hlavou jsem měl jasné a čisté nebe, plné milionů hvězd a spacák byl omrzlý, jako bych ho vytáhl z potoka a nechal zmrznout. A bylo  – 26 °C. Nikdy jsem nespal v takové zimě pod širákem. Ovšem máme na to vybavení a ve spacáčku bylo fajn. Dal jsem si zimní do letního. V jednom by se to nedalo. A Pajda stál při nás.

Ráno jsme se začali klubat ze svých zledovatělých kukel. Měl jsem problémy se dostat ze spacáku, neboť mi zamrzl zip. Musel jsem použít teplo svých rukou a pěkně mi zmrzly. Hned jsme rozdělali oheň a uvařili čaj. Kafe, snídaně, pohoda. Vyrazili jsme do civilizace.

Díky Jeseničtí rytíři.

Šli jsme do Malé Morávky a pak jeli do Bruntálu. Hurá domů.

„Hau kóla“.Což v lakotštině znamená podle Jesenických rytířů „ahoj kamaráde“.

Ahoj někdy, někde.

AHOJ NĚKDY,NĚKDE.
SVĚT JE MALEJ.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one