a OSADY DRSNEJCH DĚDKŮ a S.O.T. a T.O. SEN
Vlajka T.O.Sen

Vlajka T.O.Sen

Kubrt Samorost

Kubrt Samorost

T.O. Drsnejch dědků

T.O. Drsnejch dědků

S.O.T. Trutnov

S.O.T. Trutnov

Ohio

Ohio

Shantal

Shantal

Kamarádi janovických skal

Kamarádi janovických skal

Severáci

Severáci

Samotář

Samotář

Ontario

Ontario

Krakonošovo Quantanamo

Krakonošovo Quantanamo

ROY

ROY

YaKo

YaKo

Kamarádi Staré řeky

Kamarádi Staré řeky

- Moravská Sázava 31.3. 2012

Moravská Sázava  -  „Po stopách Jana Eskymo Welzla."

31.3.2012

Když jsem ráno otevřel oči a kouknul z okna, řekl jsem si, že z toho asi nic nebude. Na dnešní den jsem měl naplánované splutí Moravské Sázavy. A tak koukám a venku je zima, zataženo a leje jako z konve. Do toho funí jako na Klondajku. Je osm, devět, vlak už mi ujel. Deset. Přestává pršet. Balím věci a mladej Hurikán mě veze na řeku. Je to nějakých 20 kilometrů.

V Krasíkově jsem nafouknul Pálavěnku , rozloučil se s Hurikánem, a v 12:00 zvednul kotvy a vyplul jsem vstříc novým dobrodružstvím. Místo háčka jsem do lodě dal jako zátěž barel s vodou.

Moravská Sázava je nádherná. Sjízdná pouze zjara, když na horách taje sníh. Teče si svým údolím a vytváří malebné zátočiny, hned les, hned skaliska. Teče svižně. Vytváří peřeje a peřejky, je přehrazena četnými prahy a občas splávky. Vedou přes ni mosty a vždycky pod mostem jsou parádní peřeje. Občas je na břehu vidět zbytek ledové kry jako důkaz, že ještě před nedávnem tu vládla paní Zima.

Dokonce jsem potkal na řece dva kamarády z Pardubic. Ti pluli ze Žichlínka. V Lupěném sedli na vlak a jeli domů.

Doplul jsem do Hoštejna. Tam se do Moravské Sázavy vlévá řeka Březná. Řeka tím zesílila a rozšířila se. Nahoře byla široká 5-6 metrů. Teď kolem deseti. Začalo pršet a lilo až do Zábřeha. Nějaký deštík však nemůže zastavit Drsného dědka. Vzpomínám, jak jsem asi před rokem tudy šel na osadu pěšky. Tenkrát bylo krásné počasíčko a překročil jsem obě řeky. Moravskou Sázavu i Březnou. Již tenkrát jsem měl tuto plavbu v hlavě. Vlastně jsem ji měl v plánu již dááávno před tím, ale to je jiná historie.

A tak jsem doplul ke splavu v Lupěném. Ten jsem přenesl a dole pod ním jsem si sjel parádní peřeje. Řeka teče svižně. Točí se a skáče přes kameny. A již jsem v dáli spatřil první budovy v Zábřehu. Na začátku mají vodáci slalomovou dráhu plnou peřejí a tu jsem si opravdu užil. Z dálky to jako obyčejně nevypadalo. Bylo vidět, že tam něco vře a voda stříká. Jak jsem doplul blíž, bylo vše jasné. Přede mnou se objevily peřeje jak kravská stopa. Projel jsem hlubokými kotly a voda stříkala a hučela jako zběsilá. Pálava se chvěla a vzpínala. Já jsem jí však vedl pevnou rukou a svým dobrým pádlem značky Hiko plastik jsem držel ten správný směr. Šťastně jsem proplul všemi peřejemi. Byla to síla. To se se mnou a moji Pálavou loučila Moravská Sázava. Řeka přenádherná, která pramení v drsných horách, tam co máme Březinku - osadu Drsnejch dědků. Máme spolu takřka mateřský vztah, neb často chodím kol jejích břehů na osadu. A tak jsem zakotvil v Zábřehu u mostu, kousek od nádraží. 

V Zábřehu, jež je rodným městem Jana Welzla - polárníka a cestovatele, jehož obdivuji. Proto taky nazývám tuto plavbu: „Po stopách Jana Eskymo Welzla."

Naskočil jsem do vlaku a kochal se pohledem na řeku, po níž jsem před chvílí plul. Zase se mi vše oživilo a já se těším na další shledání za týden. Zase půjdu kol jejích břehů na osadu. Už se těším.

Ahoj.

DSC00010.JPG
DSC00011.JPG
DSC00023.JPG
DSC00027.JPG
DSC00028.JPG
DSC00029.JPG
DSC00036.JPG
DSC00040.JPG
AHOJ NĚKDY,NĚKDE.
SVĚT JE MALEJ.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one