a OSADY DRSNEJCH DĚDKŮ a S.O.T. a T.O. SEN
Vlajka T.O.Sen

Vlajka T.O.Sen

Kubrt Samorost

Kubrt Samorost

T.O. Drsnejch dědků

T.O. Drsnejch dědků

S.O.T. Trutnov

S.O.T. Trutnov

Ohio

Ohio

Shantal

Shantal

Kamarádi janovických skal

Kamarádi janovických skal

Severáci

Severáci

Samotář

Samotář

Ontario

Ontario

Krakonošovo Quantanamo

Krakonošovo Quantanamo

ROY

ROY

YaKo

YaKo

Kamarádi Staré řeky

Kamarádi Staré řeky

- Stará řeka – Berounka 29.6. – 3.7. 2012

Stará řeka – Berounka   29.6. – 3.7. 2012

Ze z Plzně až do Prahy.

 

Již dlouho jsem plánoval, že sjedu Berounku, ale nečekal jsem to tak brzo. Jelikož není práce a je pěkně, rozhodl jsem se velmi rychle. A tak se stalo, že sedím ve vlaku a budu sjíždět Berounku – Starou řeku.

Pátek.

Ráno jsem vyskočil jako srnec. Vše jsem si naházel na záda a hurá na vlak. Bagáž s lodí, 10 l vody a jídlem na týden váží 50 kg. Vše mám s sebou a nemám zájem navštěvovat různá občerstvovací zařízení, jichž je kolem řeky dostatek. Akorát vodu budu postupně doplňovat. Projíždím kolem Orlice. Je v ní žalostně málo vody. Budu věřit vodočtu s tím, že na Berounce je vody dost. Jedouce z Prahy, nějaký člověk chce posunout můj lodní pytel. Prej jestli může. Já na něj, že jo a pozorně jsem sledoval, jak se několikrát pokusil s ním hnout, ale marně. Jeho onná se skrytě pousmála, když jsem lapil pytel a hodil ho kousek dál v regálu.

Kolem 17. hodiny jsem dojel do Plzně. V Radbuze bylo vody málo, ale dalo se jet. Kousek níže se zrodila Berounka když  do Radbuzy vtekla Mže a vody bylo dost. Přenesl jsem splav v Bílé hoře, proplul kolem papírny a ležím na krásné louce vedle řeky a kousek je borový háj. Srnci šmatlaj okolo a pozoruji rej světlušek. Krásná, jasná noc........

Sobota.

K ránu se zatáhlo, ale než jsem zabalil, začalo se to trhat. Kolem deváté vyrážím. Projíždím nádherné divoké kaňony. Nikde nikdo, jen pár rybářů. Než jsem dojel ke starému mlýnu v Dolanech. Je zde rozvalený jez a pod ním Dolanský most. A za mostem – hrůza. Vidím hejna lodí, brázdících vody Staré řeky. A to je konec samoty. Zdá se, že ten ruch budu muset přežít. Pajda mi určitě pomůže.

U Telinu jsem dal mexické fazole a kafíčko na pěkném flíčku mezi vrbami. Ze Staré řeky se stala dálnice. Ale na druhé straně je zde nádherně. Proto ten shon. Jsou tu lesnatá údolí, skály, sem tam i peřeje. Hodně vodního ptactva i rostlin. Berounka je opravdu krásná řeka, i když poněkud líná. Počasí supr. Kolem 19. hodiny jsem vyhlídl flek na noc. Zase krásná loučka u lesa jako včera. V Pá jsem jel jen kousek, 6 km a hned jsem se zahnízdil. Dnes jsem ujel 30 km.

Neděle.

V noci se zatáhlo a byla bouřka. Mě to však nezaskočilo, neboť jsem provedl příslušná opatření hned, jak se začalo schylovat k bouři. Byl jsem v suchu v lodi zahalené celtou a ve žďáráku. Bylo dost vedro, ale sucho. Musím opět ocenit kvality žďáráku a vůbec nelituji, že jsem si ho pořídil. Mám ho několik let a jsem velmi spokojen, i když při jeho koupi jsem byl dost rozpačitý. Ráno jsem zabalil a v 9:30 zvednul kotvy.

Je zataženo. Občas vyleze Slunce. Začíná pršet. Vyčasilo se a je nádherně. Potkávám obrovský vor. Asi 20 m dlouhý, s posádkou. Projel jsem parádní peřej a napadlo mě, že počkám na ten vor a kouknu jak ji projede. Vykoníčkoval jsem peřej a počkal nahoře. Pak si to sjedu ještě jednou. Už jedou. Najíždějí. Paráda. Kapitán i posádka si vedli skvěle. Sjel jsem znovu a jel za nimi. Věnoval jsem kapitánovi a posádce svoji vlaječku jako uznání, ocenění a na památku. Já jsem zase dostal turistickou známku vydanou na počest již 26. plavby voru. Pěkná tradice.

Našel jsem parádní místo na oběd – kameny naplavené deštěm mezi kopci. Hned pod nimi je peřej a parádní skála.  K večeru se schyluje k dešti. Na poslední chvíli se mi podařilo najít solidní loučku. Sotva jsem zalehnul, začalo pršet. Bouřilo a lilo do rána. Zase jsem ujel 30 km.

Pondělí.

Kolem 4. přestalo pršet. Vstal jsem v 5:30 a uvařil kotel čaje. Sbalil jsem, co bylo mokré, do celty a v 6:30 vyrazil. Sušit budu až později, až vyleze slunce. Díky za to, protože tak pěkné ráno jsem už dlouho nezažil. Příroda se probouzela, bylo po dešti a z řeky vystupovaly cáry mlh. Rovněž kopce okolo tonuly v mlze, která se pomaloučku, polehoučku vznášela údolími. Nádhera. Kolem prolétl ledňáček, tam zase plave labuť s mladými a kousek dál je hejno kačen.

Je slyšet hukot. Voda se valí mezi kameny a já vjíždím do úchvatných peřejí. Zde, mezi kopci, je jich tu hodně. Některé skály se tyčí skoro 200 m do výše. Jeden si připadá jako zrnko písku. Úchvatné scenerie. Kolem 9:30 kotvím, suším věci, piju kafe,...  Za chvíli vyrážím. Je 11:30. Zdá se, že ubylo vody. Na splavu u Valentova mlýna dávám oběd a kafe. Taky vodáků ubylo. Takže si užívám klidu. Je pod mrakem, ale sem tam vyleze i Slunce. Je teplo a voda jako kafe co ho zrovna piju. Jsem na 51. kilometru.

Pod Nižborem řeka mění charakter. Údolí jsou otevřenější. Voda moc neteče. Pod Hýskovem jsem zastavil a jal se stavět úkryt. Zdá se, že bude bouře.

A byla!!!! Jen jsem zalehl, začalo boží dopuštění. Blesky se křižovaly a bylo furt světlo, hromy mi mlátily nad hlavou, že jsem málem ohluchl a lilo tak, že se to ani nedá napsat. Pajda otevřel stavidla. Bouře neustále ustávala a zase se vracela v ještě větší míře. Pak začaly padat kroupy. Kusy ledu bubnovaly do celty jako do bubnu.Ještě, že jsem správně odhadl směr větru při stavbě stříšky, jinak by mě to odneslo Bůhví kam. K ránu se bouře uklidnila. To byl klid. A tak jsem usnul. Byla to bezpochyby nejhorší bouře, co jsem spal pod širákem. Podobnou jsem zažil v horách v Chorvatsku(zde), ale to jsem měl stan. Ujel jsem 40 kilometrů.

Úterý.

Vyrazil jsem před desátou a ujel jen kousek do Berouna. Je zde nábřeží s kameny a se stromy a tak jsem si z toho udělal sušárnu. Dal jsem snídani a kafíčko a hnedle jsem byl plný elánu. Vyrazil jsem. Občas to i teče a sem tam jsou i peřeje. Občas se přežene bouřka a občas svítí i Slunce. Projel jsem Srbsko a pod Karlštejnem leje furt až do Vltavy.

A tak jsem dojel ze z Plzně až do Prahy vodami Berounky – Staré řeky. Chvílemi jsem nevěřil, neb začalo hodně pršet, ale možná proto bylo nakonec dost vody a podařilo se. Všechno špatné je nakonec k něčemu dobré.

Jsem velmi rád, že jsem to zvládl. Do Modřan je to 140 kilometrů v Pálavě, po vodě s pádlem v ruce.

Hurá.

Hau kóla.

Ahoj někdy, někde.

AHOJ NĚKDY,NĚKDE.
SVĚT JE MALEJ.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one