a OSADY DRSNEJCH DĚDKŮ a S.O.T. a T.O. SEN
Vlajka T.O.Sen

Vlajka T.O.Sen

Kubrt Samorost

Kubrt Samorost

T.O. Drsnejch dědků

T.O. Drsnejch dědků

S.O.T. Trutnov

S.O.T. Trutnov

Ohio

Ohio

Shantal

Shantal

Kamarádi janovických skal

Kamarádi janovických skal

Severáci

Severáci

Samotář

Samotář

Ontario

Ontario

Krakonošovo Quantanamo

Krakonošovo Quantanamo

ROY

ROY

YaKo

YaKo

Kamarádi Staré řeky

Kamarádi Staré řeky

Prckova Zimní Bobrůvka. ( 11. - 13.1. 2013)

 

V pátek jsem se vypravil k Prckovi do Hradčan. Dojel jsem tam k večeru. Kamarádi se pomalu sjížděli a chybělo již jen pár opozdilců. I ti nakonec dojeli v pohodě.

Prcek pro nás přichystal parádní hostinu u sebe ve sklepě. Sám nám uvařil guláš z divočáka. Dále se podávala výborná škvarková pomazánka, škvarky, uherák, slanina, buráky, slunečnicová semínka, no prostě všeho bylo dost a prcek se o nás vzorně staral. Hrálo se do tří hodin, ale já jsem šel brzo spát neb už tolik nevydržím. Po půlnoci mi padají víčka a nepomohou ani sirky. Spali jsme v prodejně stavebnin a každej si našel svůj koutek pod palmami.

Ráno jsme posnídali a vyrazili na vlak. Ve vlaku bylo veselo s tolika muzikanty. My jsme taky zpívali a tak to ve vlaku pěkně hučelo. Dojeli jsme do Věžné a hurá do lesa. V lese byl klid a mír. Na zemi ležel čerstvý prašan a mezi korunami mohutných smrků prosvítalo jasně modré nebe.

A tak jsme šli tou nádherou, kochajíc se panorámaty Vysočiny až jsme došli do Stříteže.  Zde byla první občerstvovací zastávka v požární zbrojnici místních hasičů. Zde jsme nabrali nových sil a pokračovali na hrad Lísek. Je to malebná zřícenina. Předvoj kamarádů z Dechťárny zde pro nás zapálil oheň a tak jsme mohli v klidu a pohodě opékat oblíbené buřty. Taky se podávala místní specialita - Medvědí mlíko - připravovaná za úplňku dle tajných receptur. Vonělo to znamenitě a prý i chutnalo. Mohu říct, že to i pěkně vypadalo.

Sestup z Lísku byl příkrý, ale veselý, neboť si většina hltla onoho moku, jehož nedílnou součástí byl i alkohol. A tak jsme sestoupili do kaňonu Bukovského potoka. Sledovali jsme jeho tok kolem trampské osady, jejíž název jsem zapomněl.

A tak jsme šli na Habří, Haberské skály a Vlaštovčí skály až na zříceninu hradu Mitrov. To už se stmívalo a tak jsme šli ještě asi hodinu a půl potmě až jsme došli k Prckově Nataše. Tam jsme bivakovali. Někdo v chajdě, jinak roztroušeni po lese kolem. Já jsem si zbudoval svoje oblíbené Kubrtovo lože.

Opět předvoj pod vedením Pralinky nám přichystal výbornou polévku a ovar s masem a játry a bylo to horké a výborné. V chaloupce bylo na plotně moře horké vody na čaj a kafe a dole hořel oheň, kolem něhož jsme se bok po boku sesedli. Druh k druhovi či druhyni. A dobře nám bylo. Muzikanti hráli a zpívali a my s nimi dlouho do noci. Opět se podávala další místní specialita - Prckovy borůvky. Všem to moc chutnalo a slyšel jsem samou chválu neb i v tomto byl alkohol a jak známo, ovoce s alkoholem dělá divy. Kolem kolovaly další dobroty a pocit blízkosti kamaráda nás hřál i u srdce. U ohně bylo teplo a ani nám nepřišlo, že kolem mrzne, až praští.

Ráno bylo mrazivé, ale krásné. Začalo sněžit a Špica na louce tak krásně zapěla, že jsem musel opustit Kubrtovo lože a jít poslouchat. Pomalu jsme si sbalili pingl a vyrazili na další cestu.

Prošli jsme louky a lesy až jsme přišli do vsi, jejíž název mi vypadl z hlavy. Podstatné je, že zde je hospoda v níž se výborně vaří. Prcek to tady zná dobře. A tak jsme se posilnili a vyrazili kolem Bobrůvky do Tišnova.

Prožili jsme nádherný víkend. Prcek měl vše precizně promyšlené a připravené, opravdu do detailu, a tak nám bylo dobře. Šlo nás kolem 25 kamarádů a kamarádek a myslím, že jsme si všichni náramě rozuměli a že nám bylo fajn. Nakonec, jsme všichni jedné krve. A to je to, co nás spojuje.

Právem Prckovi a jeho blízkým patří vřelý dík za tuto akci.

Díky a ahoj někdy, někde.

Prckova Zimní Bobrůvka. ( 11. - 13.1. 2013)

 

V pátek jsem se vypravil k Prckovi do Hradčan. Dojel jsem tam k večeru. Kamarádi se pomalu sjížděli a chybělo již jen pár opozdilců. I ti nakonec dojeli v pohodě.

Prcek pro nás přichystal parádní hostinu u sebe ve sklepě. Sám nám uvařil guláš z divočáka. Dále se podávala výborná škvarková pomazánka, škvarky, uherák, slanina, buráky, slunečnicová semínka, no prostě všeho bylo dost a prcek se o nás vzorně staral. Hrálo se do tří hodin, ale já jsem šel brzo spát neb už tolik nevydržím. Po půlnoci mi padají víčka a nepomohou ani sirky. Spali jsme v prodejně stavebnin a každej si našel svůj koutek pod palmami.

Ráno jsme posnídali a vyrazili na vlak. Ve vlaku bylo veselo s tolika muzikanty. My jsme taky zpívali a tak to ve vlaku pěkně hučelo. Dojeli jsme do Věžné a hurá do lesa. V lese byl klid a mír. Na zemi ležel čerstvý prašan a mezi korunami mohutných smrků prosvítalo jasně modré nebe.

A tak jsme šli tou nádherou, kochajíc se panorámaty Vysočiny až jsme došli do Stříteže.  Zde byla první občerstvovací zastávka v požární zbrojnici místních hasičů. Zde jsme nabrali nových sil a pokračovali na hrad Lísek. Je to malebná zřícenina. Předvoj kamarádů z Dechťárny zde pro nás zapálil oheň a tak jsme mohli v klidu a pohodě opékat oblíbené buřty. Taky se podávala místní specialita - Medvědí mlíko - připravovaná za úplňku dle tajných receptur. Vonělo to znamenitě a prý i chutnalo. Mohu říct, že to i pěkně vypadalo.

Sestup z Lísku byl příkrý, ale veselý, neboť si většina hltla onoho moku, jehož nedílnou součástí byl i alkohol. A tak jsme sestoupili do kaňonu Bukovského potoka. Sledovali jsme jeho tok kolem trampské osady, jejíž název jsem zapomněl.

A tak jsme šli na Habří, Haberské skály a Vlaštovčí skály až na zříceninu hradu Mitrov. To už se stmívalo a tak jsme šli ještě asi hodinu a půl potmě až jsme došli k Prckově Nataše. Tam jsme bivakovali. Někdo v chajdě, jinak roztroušeni po lese kolem. Já jsem si zbudoval svoje oblíbené Kubrtovo lože.

Opět předvoj pod vedením Pralinky nám přichystal výbornou polévku a ovar s masem a játry a bylo to horké a výborné. V chaloupce bylo na plotně moře horké vody na čaj a kafe a dole hořel oheň, kolem něhož jsme se bok po boku sesedli. Druh k druhovi či druhyni. A dobře nám bylo. Muzikanti hráli a zpívali a my s nimi dlouho do noci. Opět se podávala další místní specialita - Prckovy borůvky. Všem to moc chutnalo a slyšel jsem samou chválu neb i v tomto byl alkohol a jak známo, ovoce s alkoholem dělá divy. Kolem kolovaly další dobroty a pocit blízkosti kamaráda nás hřál i u srdce. U ohně bylo teplo a ani nám nepřišlo, že kolem mrzne, až praští.

Ráno bylo mrazivé, ale krásné. Začalo sněžit a Špica na louce tak krásně zapěla, že jsem musel opustit Kubrtovo lože a jít poslouchat. Pomalu jsme si sbalili pingl a vyrazili na další cestu.

Prošli jsme louky a lesy až jsme přišli do vsi, jejíž název mi vypadl z hlavy. Podstatné je, že zde je hospoda v níž se výborně vaří. Prcek to tady zná dobře. A tak jsme se posilnili a vyrazili kolem Bobrůvky do Tišnova.

Prožili jsme nádherný víkend. Prcek měl vše precizně promyšlené a připravené, opravdu do detailu, a tak nám bylo dobře. Šlo nás kolem 25 kamarádů a kamarádek a myslím, že jsme si všichni náramě rozuměli a že nám bylo fajn. Nakonec, jsme všichni jedné krve. A to je to, co nás spojuje.

Právem Prckovi a jeho blízkým patří vřelý dík za tuto akci.

Díky a ahoj někdy, někde.

Moravská Sázava
Moravská Sázava
Křížek
Křížek
Kubrtovo lože
Kubrtovo lože
Sám sobě
Sám sobě

Moravská Sázava - poprvé,  1.2.2013.

V sobotu se chystám na Moravskou Sázavu. Předevčírem měl vodočet 138 cm a klesá. Dnes má 105 tak si říkám, že by to šlo. Koukám na počasí a zase si říkám, že co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra. Rozhodnul jsem se bleskově, zabalil a hurá. Je to kousek. Z Krasíkova je to asi na 4 hodiny do Zábřeha a mohu se takřka kdykoli rozhodnout a jet dom.

 Nad mostem jsem nafókl Pálavěnku a vyrazil. Vody je hodně. Když jsem jel posledně tak měl vodočet nějakých 76 cm. Teď se voda hnala jako zběsilá. Řeka je zde dost široká. Mezi tunely se ale zužuje a je divočejší. Zde je to hučák. Pod mostem je splávek. Ten jsem projel, i když to pěkně stříkalo. Proud mě nahnal do kořenů a to byl konec. Byl jsem ve vodě a plavmo jsem chytl lano a pádlo hodil na břeh. Ta voda má ukrutánskou sílu. Vyplaval jsem z hloubinky a dostal loď na mělčinu. V ledové vodě se špatně dýchá. Svaly se sevřou v křeči a jeden nesmí propadnout malomyslnosti. Škrábu se na břeh, táhnu loď a vylejvám vodu. Ještě, že jsem měl vše řádně připevněné. Nic mi neuplavalo. Je to boj s časem. Jen neprochladnout. Rychle jsem ze sebe shodil mokré hadry a vzal si suchoučké. Aááhhhh, ty hřejou. Paráda, nalil jsem si z termosky horký čaj, pak ještě, sbalil a hurá do lodě. Pádluju a voda je jak divá. Samá zátočina, klacky a vrbiny. Vyjedu ze zátočiny a je tam strom přes řeku. A sakra!! Nnoční můra všech divočáků. Proud je silný a chce mně vrhnout přímo do stromu. Mohlo by mě to vtáhnout a to by mohl být můj konec. Koryto je úzké a voda hluboká, hučí a stříká, ale já se nevzdávám. Bojuju s živlem, ale je to síla. A právě této síly jsem instinktivně využil a už mě nese ke břehu. Byl to boj. Jeden by ani neřekl, že to trvalo jen pár vteřin. Když jsem se škrábal na břeh, uklouzla mi noha a byl jsem ve vodě až do půlky stehna. Druhá noha je suchá. Vykroutil jsem nohavici, vzal si suché ponožky a začal balit. Už nemám náhradní suché oblečení, a pokračovat by byla chyba. Asi jsem tak trochu šílenec, ale všechno má svoje meze. Nic mi neuteče. Byl to letos takový první pokus. Řeka zvítězila, ale jsem spokojen a nadšen, neb hrábnout si pádlem do vody v zimě je přímo euforický pocit. Řeka zvítězila. Já jsem však zvítězil sám nad sebou neb jsem se odhodlal a jel.

A tak jsem si hodil vše na záda a vyrazil zpět do Krasíkova. Tam mám Rudého šípa. Loďák byl pěkně těžkej. Loď a mokrý hadry. Ale aspoň jsem se cestou zahřál.

Tak Ahoj někdy, někde.

Na Březince v zimě 11.-12.2. 2013 .
Potřeboval jsem si vyčistit hlavu a tak jsem se rozhodl, že si zajedu na Březinku - osadu Drsnejch dědků. O víkendu jsem nemohl, a jelikož jedu do práce až ve středu, není co řešit.
V pondělí jsem sbalil pingl a vyrazil. Stavil jsem se na Moravské Sázavě a okouknul místa, kde jsem před nedávnem, když tály sněhy, bojoval o holý život s běsnícím živlem. Stala se z něj krotká říčka vhodná tak pro loďku z borové kůry.
Taky jsem se stavil na kus řeči u Medvěda a pak už jsem spěchal na osadu. Vše jsem nalezl tak jak jsem to opustil před pár týdny. Jen ubylo sněhu a napadl nový. Zapálil jsem svíčku Zubovi a netrvalo dlouho a už se pekl klustý biftek jak kravská stopa.
Seděl jsem dlouho a rozjímal o kde čem a sem tam jsem oslovil Starýho Kaňoura, co si jako o tom myslí. Zdá se, že mu to bylo jedno.
V noci začal padat sníh, a když jsem se ráno vzbudil, přemýšlel jsem, jak se odtud dostanu. Byla vánice a moje štěstí byli lesáci, co jeli krmit. Projeli koleje. Nesměl jsem zaváhat a kolem poledne jsem měl sbaleno. A už si to šinu s favošem závěj nezávěj. Kdybych ještě hodinu čekal, musel bych ho, chudáka, nechat na osadě do jara po škole.
A tak jsem si vyčistil hlavu a mohl jsem vesele jet do práce.
Hola.
Ahoj někdy někde.

Moravská Sázava podruhé - 2.3. 2013

Přesně za měsíc od prvního pokusu o zdolání Moravské Sázavy stojím na břehu a chystám loď. Sledoval jsem vodočet, a jelikož zítra musím do práce, je dnešek ta správná chvíle. Pro jistotu jsem zabalil více oblečení, kdyby náhodou.

Vyrážím v 9:30. Je pod mrakem a kolem nuly, mírně fouká. Za chvilku jsem dorazil ke kritickému místu mezi tunely. Koryto se zužuje, proud zvyšuje a je to tu samá překážka. Tentokrát jsem proplul bez úhony. Minule jsem zde skončil. To ale teklo 17 kubíků proti dnešním 7,5. Bylo 105 cm na vodočtu v Lupěném a dnes 76 a klesá. I tak je vody dost a místy jsou pěkné peřeje a stupně.

Rěka se kroutí lemovaná stromy a skálami. Okolo sníh a led a nad vodou poletují nádherní ledňáčci. Nikde jich není tolik co tady. Kolem poledne vychází slunce, které se odráží od hladiny. Je to jako by jsem plul v sluneční záři. Proto jsem dnes nelenil a šel navštívit osadu Sluneční záře. Nebyl nikdo doma.

V Hoštejně přitéká do Sázavy řeka Březná. Je to znát a koryto je širší, až 15 metrů.

Podplouvám pod mosty a už jsem nad splavem v Lupěném. Zde jsem málem skončil ve vodní lázni. Vyhlédl jsem si kmínek, jehož se chytnu při vyloďování. Samozřejmě, že byl suchý a praskl v půli cesty na souš. Urédoval jsem to, moc nechybělo a byl jsem ve vodě. Nemusel jsem přenášet. Ještě je dost sněhu a mohu po něm loď táhnout. Je to pohoda a krásně to klouže, protože sníh je zmrzlý. Objel jsem elektrárnu po lodní stezce a hurá na vodu. Pod splavem jsou peřeje. Nádhera. A za chvilku už je vidět civilizace Zábřehu. 

Hned na začátku mají vodáci cvičné peřeje a to je tedy šrumec. Sjíždím několik splavů a peřejí, voda teče a stříká a okolo se míhají vodácké branky. To stojí opravdu za to. A již se jeví za mostem kostel. Podjedu most a projíždím Wolkerovy sady. I zde jsou peřeje a řeka pěkně teče. Je to takový poslední záchvěv divokosti, než je zcela zkrocena místním splavem. Těsně nad splavem je most a tam končí moje výprava.Je 14:00.  Vytáhnul jsem loď na břeh, očistil, osušil, dal si čaj a hurá na vlak. Došel jsem na nádraží a poklonil se památce Jana Eskymo Welzla, jehož obdivuji a jenž je rodák ze Zábřeha.

Z vlaku jsem sledoval říčku, jež po dvacet jedna kilometrů byla mou sokyní, ale i mazlivou přítelkyní neboť spolu máme pěkný vztah. Často chodím kol jejích břehů na osadu Drsnejch dědků a představuji si, jak se plavím po její hladině, jak do ní nořím svoje pádlo, zabírám a ona se jemně vzpírá, aby nakonec povolila a přinesla nám oběma potěšení z plavby.

Loučím se s Moravskou Sázavou a těším se na brzké setkání při cestě na osadu.

Ahoj.

AHOJ NĚKDY,NĚKDE.
SVĚT JE MALEJ.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one