Tak mi přišel mejlik, že se jede do Maštalí. Myslel jsem, že nepojedu, ale nakonec jsem jel a udělal jsem dobře.

V pátek jsme poseděli u kamaráda Kapičky v útulné hospůdce. Tam má Osada Drsnejch dědků síň tradic, jakousi PVS. Ha. A tak jsme poseděli, zahráli a zazpívali a trochu zavzpomínali na ostatní kamarády, co tu nemohli být. Nakonec jsme spali u Kapičky doma a dobře se nám spalo.

Ráno jsme vyrazili do Maštalí. Sněhu bylo habaděj a dobře se nám šlo. Nasbírali jsme haldu dřeva a donesli vodu. U ohně nám bylo fajn a seděli jsme pospolu a probírali kde co. Hrálo se a zpívalo a jedlo. A pak se nám dobře spalo pod převisem, kam jsme jezdili už jako kluci.

Ráno jsme zabalili, uklidili a vydali se na zpáteční cestu. Ještě jsme udělali společné foto a Ředitelka rozdala camrátka, která nám poslal náš osadní umělec Matt.

Takže ahoj, někdy, někde.