Stránky Kubrta Samorosta
A OSADY DRSNEJCH DĚDKŮ A S.O.T.
Statistika
Reklama
Počasí
Z diskuze...
- VELKÝ VANDR 2010
Konečně nastal ten správný čas. Dlouho plánovaný vandr se stal skutkem. A tak se stalo, že jsme se v sobotu 3 .7 . sešli v České Třebové na nádraží a ve vlaku do Ostravy. Já, Lišejník a Seveřan. Jarka s fenkou JD už seděla ve vlaku, ale potkali jsme se až v Ostravě, protože byl k prasknutí plný.
Do Ostravice jsme dojeli v podvečer a Kvído s Perlou nás přivítali na své chaloupce kafíčkem, výborným guláškem a bábovkou. Poseděli jsme u ohně a bylo nám fajn. Moc děkujem za milé přijetí.
V neděli ráno – 4.7. – jsme vyrazili na Lysou horu. Vzali jsme to přes Ivančenu a hojně se kochali krásami Beskyd, protože jsme na Lysou dorazili v 19:30. Tam jsme spočinuli a doplnili zásoby vody (byla hnusná) a začali kolem 21. hodiny sestupovat. Začalo se stmívat, a tak jsme se pod Lysou uložili. Našli jsme parádní flek a dobře se nám spalo.
V pondělí ráno – 5.7. – jsme Lišejníkovi popřáli k oteletinám a vyrazili – směr vodní nádrž Šance. Berem to po levé straně a kocháme se krásami přírody. Počasí je proměnlivé. Je jasné, že dnes bude bouřka. Našli jsme nádhernou studánku, vylili hnusnou vodu z Lysé hory a nabrali vynikající pramenitou beskydskou voděnku. Jdeme dál a pomalu se ohlížíme po nějakém fleku. Už leje jako z konve. Vylezem na kopec – dole úžlabina. To bude to pravé místo. Objevili jsme nádherný flek, který zde čekal jen na nás. Spousta hub, borůvek a jahod. A potůček s perfektní, přírodní, břidlicovou koupelnou. Ha. To je ono. Bude hygiena. Stavíme přístřešky. Hotovo. Uléháme. Je 17:00. Bouřka jak prase. Za dvě hodiny je po dešti. Vylézáme z pelechů a jdeme se koupat. Je 19:00. Už se stmívá a slyším : „Jde sem nějaká kráva a zvoní zvoncem na krku.“ Někdo : „ Kde by se zde vzala?“ Koukám a on to bernardýn mizí v lese, přímo na flek. Nemohli jsme se ho zbavit, zmetka. Až Seveřan volá : „ Sabáka, idi damoj.“ A bernardýn nic. Najednou seveřan povídá, že to chce kouzelné slovíčko. Volá : „ Sabáka, pažalsta, idi damoj.“ A ejhle, pes je fuč. Ten zmetek uměl rusky. Holt, stará struktura. Jenže za chvilku zde byl zase. Už jsme leželi a zmetek si lehl vedle Lišejníka a strašně smrděl. A smrděl dlouho. Ráno tam už nebyl, jen ten smrad po něm zůstal. Ha.
V úterý ráno – 6.7. - bylo krásně.Slunce pálilo jak ďas.Teďka zase pro změnu popřáli k oteletinám mě. Sbalili jsme pingl a vyrazili. Posnídali jsme obrovský hřib, jahody a borůvky. Došel chleba. Začlo pršet. Na Charbuláku jsme si dali parádní guláš z jelena. Pomalu jsme začali vyhlížet nějaké pěkné místečko. Přestalo pršet a začalo chcát. A pořádně. Parádní beskydskej slejvák. A flek nikde. Najednou, z čista jasna, se ze tmy vynořila chaloupka. Když jsme přišli blíž, vyklubala se z ní polorozpadlá bouda pro koně či ovce. Byl v ní staletý hnůj, ale sucho. Po krátkém průzkumu jsme se ubytovali s důvěrou, že to přežijeme. V noci lilo, funělo a padaly haluze. A tak jsme spali a spali a dobře se nám spalo. V suchu a smradu. A lilo do rána.
A ráno jsme se sbalili a valili na vlak. Nastal čas přesunu na Brdy. Ahoj a buďte na věky Beskydy. Ještě se uvidíme.
Zde jsou všechny fotky z Beskyd
Mrkni na Rajčátko.
Během středy jsme se dali do kopy. V Olomouci nastoupil Jamboree a Jarka nás opustila v Praze. Sešli jsme se se zbytkem v Dobřichovicích a přepadli Lišáka a Rosničku. Už na nás čekali s guláškem. Dobře se o nás postarali a seděli jsme dlouho do noci. Díky za vše.
Kdo šel : Kubrt, Lišejník, Matt, Komár, Paddy, Prcek, Wilys, Víla a Jamboree.
Ve čtvrtek ráno jsme vyrazili na hřebeny slavných Brd. Jeli jsme do Radouše a odtud na Smaragdové jezírko. Tam jsme se vykoupali a mysleli při tom na trampské legendy, které se v jezírku koupali již za první republiky. Matt hodil Komára do vody, ale bohužel i s peněženkou a mobilem. Je to holt horká hlava a bylo horko. Cestou jsme objevili několik kempů, například Zbloudilá vyhybka, a je vidět, že trampové zde ještě nevymřeli. Vystupujem na Plešivec ( 654 m.n.m. ). Nádherná panoramata. Pokračujem k Fabiánovu loži. Zde odpočíval starej Fabián – patron Brdů. A dále k Brdlavce – slavné studánce z jejíž vody se zaručeně každej posere. Takže si podvažte nohavice dobrým provázkem. Zde jsme složili svoje kosti do svých vaků. V potůčku jsme se osvěžili koupelí a hned ožili. Pak jsme seděli u ohýnku a hráli na khajtry. A bylo nám fajn.
Ráno jsme vyrazili dál objevovat Brdy – kolébku českého trampinku. Navštívili jsme rozhlednu na Studeném vrchu ( 660 m.n.m. ), kde se zastavil čas. To je bomba. Vřele doporučuji. Pod Studeným vrchem se konal před pár lety potlach trampů emigrantů. No a pak jsme dorazili ke krásnému lesnímu koupališti, jež se zove Loužek. Nádhera. Zde se taky čas zastavil. A ta voda, hmmmmm. A hurá na Stožec - Křižovatka psanců – Střed Brd. No a zde jsme sešli z cesty a dorazili do legendární hospody Čunčí huba. Zde, stejně jako legendy, jsme povečeřeli a vydali se na další cestu. Je noc a proto se ukládáme kousek od Zlatého dna – osady legend. Tam zapalujem svíčku kamarádu Plzeňákovi. Zde, v kolébce českého trampinku, je tu s námi. Dobrou noc. Hemží se to tady divočáky.
Sobotní ráno bylo nádherné. Těsně míjíme Zlaté dno a jdeme do Voznice něco zařídit. Nezadařilo se a tak pokračujem znovu na Čunčí hubu a dáváme si něco k snědku. Čunčí huba nezklamala a pokračujem v cestě do cíle - El pasa. Navštívíme kamaráda Krtka. To se nám podařilo a s jeho kamarády jsme prožili krásný večer plný dobré muziky a kamarádského ducha. Taky jsme navštívili legendární hospodu u Zrzavého paviána. Zde se opět zastavil čas.
Ráno jsme se rozloučili s El pasem a kamarádem Jamboréém. Ten se ještě pár dní zdrží a objeví to co jsme my nestihli. Došli jsme do Řevnic, hupli na vlak a hurá do Prahy. Tam nastalo rozloučení, ale dojmy a zážitky zůstaly.
Tak ahoj a zase někdy,někde.
Zde jsou všechny fotky z Brd
Co takhle Rajčátko.

...