No a tak jsme šli v sobotu ráno na vlak a pak autobusem do Lomnice. Odtud už po vlastních nohou směr Stříbrný díl. Nikdy jsem tam nebyl a tak jsem následoval ty, co už tam byli. Na nedostatek sněhu si nikdo nestěžoval, jelikož ho bylo po kolena.

Postupovali jsme husím pochodem a kochali se přírodními krásami letošní paní Zimy. A ani nám nepřišlo, že jsme na místě. Nu což, rozbalili jsme bágly a jali se chystat nocležiště. Já jsem se uložil stranou, protože mi vadí, když někdo spí nahlas. Měli jsme povoleno porazit dvě suché borovice a pěkně jsme se při tom zahřáli. Klasickou sekerou a pilou tak jako za starých dobrých časů, kdy nebylo motorových pil.

Už nám je teploučko, oheň praská a Paddy s Prckem berou do rukou kytary. Panečku to je paráda. Všude haldy sněhu a pár bláznů si zde v nočním tichu hraje a zpívá jako by se nechumelilo. A ono chumelilo. A v noci začalo pršet a hned to mrzlo. Ráno bylo vše samý led.

Hráli a zpívali jsme dlouho do noci a postupně jsme se začali ukládat k spánku, až jsme spali a spali a spali, a dobře se nám spalo. A ráno jsme se vyklubali a nasnídali a hurá na zpáteční cestu.

Můžu říct, že to byl dobrej víkend ve kerém jsme si užili pravé zimy a hlavně toho pravého a nefalšovaného kamarádství. Vždyť jsme se vlastně neznali, ale bylo to jako by jsme se znali celý život.

A a a a vo vovo  vo tom to je.