Moravská Sázava - poprvé,  1.2.2013.

V sobotu se chystám na Moravskou Sázavu. Předevčírem měl vodočet 138 cm a klesá. Dnes má 105 tak si říkám, že by to šlo. Koukám na počasí a zase si říkám, že co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra. Rozhodnul jsem se bleskově, zabalil a hurá. Je to kousek. Z Krasíkova je to asi na 4 hodiny do Zábřeha a mohu se takřka kdykoli rozhodnout a jet dom.

 Nad mostem jsem nafókl Pálavěnku a vyrazil. Vody je hodně. Když jsem jel posledně tak měl vodočet nějakých 76 cm. Teď se voda hnala jako zběsilá. Řeka je zde dost široká. Mezi tunely se ale zužuje a je divočejší. Zde je to hučák. Pod mostem je splávek. Ten jsem projel, i když to pěkně stříkalo. Proud mě nahnal do kořenů a to byl konec. Byl jsem ve vodě a plavmo jsem chytl lano a pádlo hodil na břeh. Ta voda má ukrutánskou sílu. Vyplaval jsem z hloubinky a dostal loď na mělčinu. V ledové vodě se špatně dýchá. Svaly se sevřou v křeči a jeden nesmí propadnout malomyslnosti. Škrábu se na břeh, táhnu loď a vylejvám vodu. Ještě, že jsem měl vše řádně připevněné. Nic mi neuplavalo. Je to boj s časem. Jen neprochladnout. Rychle jsem ze sebe shodil mokré hadry a vzal si suchoučké. Aááhhhh, ty hřejou. Paráda, nalil jsem si z termosky horký čaj, pak ještě, sbalil a hurá do lodě. Pádluju a voda je jak divá. Samá zátočina, klacky a vrbiny. Vyjedu ze zátočiny a je tam strom přes řeku. A sakra!! Nnoční můra všech divočáků. Proud je silný a chce mně vrhnout přímo do stromu. Mohlo by mě to vtáhnout a to by mohl být můj konec. Koryto je úzké a voda hluboká, hučí a stříká, ale já se nevzdávám. Bojuju s živlem, ale je to síla. A právě této síly jsem instinktivně využil a už mě nese ke břehu. Byl to boj. Jeden by ani neřekl, že to trvalo jen pár vteřin. Když jsem se škrábal na břeh, uklouzla mi noha a byl jsem ve vodě až do půlky stehna. Druhá noha je suchá. Vykroutil jsem nohavici, vzal si suché ponožky a začal balit. Už nemám náhradní suché oblečení, a pokračovat by byla chyba. Asi jsem tak trochu šílenec, ale všechno má svoje meze. Nic mi neuteče. Byl to letos takový první pokus. Řeka zvítězila, ale jsem spokojen a nadšen, neb hrábnout si pádlem do vody v zimě je přímo euforický pocit. Řeka zvítězila. Já jsem však zvítězil sám nad sebou neb jsem se odhodlal a jel.

A tak jsem si hodil vše na záda a vyrazil zpět do Krasíkova. Tam mám Rudého šípa. Loďák byl pěkně těžkej. Loď a mokrý hadry. Ale aspoň jsem se cestou zahřál.

Tak Ahoj někdy, někde.