Sednul jsem na vlak a zajel na 73. oheň T.O. Netopýr do Svaté Kateřiny. Soutěže jsem nestihl, ale do zapálení bylo času dost a tak jsem se stihl přivítat i potlachat. Oheň pyl parádní a když začalo pršet tak se muzikanti i posluchači schovali pod velký přístřešek, který osadníci postavili.
Sjelo se hodně přes 200 kamarádů z celé republiky i slovenska.
Spal jsem na louce nad campem pod košatým dubem na Kubrtově loži. Ráno jsem brzo vstal a sbalil a vyrazil do Blanska abych stihl vlak v 9. Musel jsem na veterinu s Nelinkou.
Ještě v sedum hodin, když jsem vyrazil, se ozývalo od Netopýrů halekání, zpěv a muzika a údolím se vznášel oblak dýmu. Bylo veselo.
A tak to má být. Nějaký deštík nám přeci tu nádheru nepokazí.
Díky Netopýři za pěkný oheň a Ahoj někdy, někde.