Jelikož začalo pršet, mohl jsem už v pátek vyrazit na oheň Kroměřížských Kamarádů na Chřiby.
Ve Zdounkách jsem vyskočil z vlaku a šel. Sem tam sprchlo, ale bylo fajn. V lese rostlo mraky hub , ale nesbíral jsem, neb jsem nepřišel na houby, ale za kamarády. Na flek v Adamově rokli jsem došel kolem sedmé a pršelo. Všude bylo mokro, ale ve vojenském stanu bylo fajn a tam se hrálo a tlachalo.
V sobotu proběhly soutěže a večer byl zapálen slavnostní voheň. Muzikanti se střídali a počasí se už v poledne umoudřilo. Dokonce občas zasvítily hvězdy. Až k ránu začalo zase lejt a vodpoledne jako vždy, když se jede dom, azůro.
Já jsem si postavil stan nahoře nad skálou. Celý víkend jsem jakoby spal vedle mrtvoly.Teda podle smradu. Když jsem totiž zabalil naposledy stan, byl v něm velký slimák. Ten schnil a stan smrděl jak rasův pytel. Vždy stan prohlídnu, ale jak lilo tak mi to uniklo a to byla odplata. Tak jsem si to užil.
Oheň byl velmi pěkný a perfektně připraven i když bylo vše mokré a nebylo to jednoduché.
Děkuji za krásný víkend, Kroměřížští Kamarádi.
Ahoj někdy, někde.