- Osada a Zimní radovánky u Čejena 8.,9.2. 2014
Nemohl jsem jet už v pátek a tak jsem se rozhodl, že pojedu v sobotu na osadu, stavím se u Medvěda a pak navštívím kamarády u Čejena na boudě. Mají tam totiž Zimní radovánky a tak se spolu radují a u toho bych neměl chybět, abych se mohl taky aspoň chvilku radovat.
Naložil jsem do Rudého šípu krámy a vyrazil. Na Březince bylo krásně slunečno, ale jen chvilku. Pak padla mlha. Navštívil jsem Medvěda a popřál mu k jeho 61. oteletinám.
Pak jsem nabral směr Čejenova bouda. Bouda je dost vysoko, všude námraza, sníh a ledovatka. Rudý šíp si se vším poradil a za chvilku parkuji pod loukou, kousek od boudy. Jako by to cítili, byli hoši na verandě a zdálky na mě halekali. Bylo mlhavo a nevěděli na koho to halekají, ale zakrátko jsme zalomili palce , radujíc se z opětovného setkání.
Přivítal jsem se s ostatními kamarády a zjistil, že jsem došel zrovna včas. Hadačka totiž právě dodělávala dlabanec, a tak i já jsem dostal najíst. Podával se výborný mozeček nevábného vzhledu. No a tak jsme potlachali a zazpívali si. I u ohně jsme pobyli. Ten se pálil v koši. Pak jsme sedli na boudu a zábava pokračovala. Kolem 23. hodiny jsem vyrazil na osadu za Starým Kaňourem. Už na mě čeká, neb naposledy jsme byli spolu před Silvestrem.
Díky Čejene, Wavnunko, Koblížku, Hadačko, Sajfe, Lenine, Cmundo a holky za pěkný večer.
Na Březince byl klid a mír. Zalehl jsem a v duchu jsem byl ještě na boudě s kamarády.
Ráno lilo. Zažehl jsem oheň a jal se dělat bifteky jak kravská stopa. Trochu jsem si zabrnkal a opustil osadu i Starého Kaňoura a jel za Medvědem.
Ahoj někdy, někde.
Naložil jsem do Rudého šípu krámy a vyrazil. Na Březince bylo krásně slunečno, ale jen chvilku. Pak padla mlha. Navštívil jsem Medvěda a popřál mu k jeho 61. oteletinám.
Pak jsem nabral směr Čejenova bouda. Bouda je dost vysoko, všude námraza, sníh a ledovatka. Rudý šíp si se vším poradil a za chvilku parkuji pod loukou, kousek od boudy. Jako by to cítili, byli hoši na verandě a zdálky na mě halekali. Bylo mlhavo a nevěděli na koho to halekají, ale zakrátko jsme zalomili palce , radujíc se z opětovného setkání.
Přivítal jsem se s ostatními kamarády a zjistil, že jsem došel zrovna včas. Hadačka totiž právě dodělávala dlabanec, a tak i já jsem dostal najíst. Podával se výborný mozeček nevábného vzhledu. No a tak jsme potlachali a zazpívali si. I u ohně jsme pobyli. Ten se pálil v koši. Pak jsme sedli na boudu a zábava pokračovala. Kolem 23. hodiny jsem vyrazil na osadu za Starým Kaňourem. Už na mě čeká, neb naposledy jsme byli spolu před Silvestrem.
Díky Čejene, Wavnunko, Koblížku, Hadačko, Sajfe, Lenine, Cmundo a holky za pěkný večer.
Na Březince byl klid a mír. Zalehl jsem a v duchu jsem byl ještě na boudě s kamarády.
Ráno lilo. Zažehl jsem oheň a jal se dělat bifteky jak kravská stopa. Trochu jsem si zabrnkal a opustil osadu i Starého Kaňoura a jel za Medvědem.
Ahoj někdy, někde.
AHOJ NĚKDY,NĚKDE.
SVĚT JE MALEJ.
SVĚT JE MALEJ.